Jak jsem si ušila svatbu

M&M_websize_094

Vyslovila jsem přání překročit práh našeho rekonstruovaného domku až jako mladá paní, v náručí svého manžela.

A moje přání bylo vyslyšeno a sny zhmotněny.

M&M_websize_102

M&M_websize_065

Mohla jsem protentokráte šít své vlastní svatební šaty.

Proč by si nevěsta neměla šít svatební šaty? Historicky vzato si je každá nevěsta šila sama s pomocí rodiny a kamarádů. Každopádně skutečný důvod mi byl jasný od začátku. Protože si pro sebe nebude umět vybrat to nejkrásnější a stále bude střídat střihy a látky. S tímto úkolem jsem se já tedy svěřila do ruk kamarádky, designérky a především architektky Marie Kněžíčkové a pod jejími instrukcemi jsem si ze starých šatů ušila vílovské šaty dle mých snů.

20170318_205557

Obuv:

Jsou kraje, kde se říká, že obuv pro nevěstu by měl přinést budoucí manžel. A on mi ty kožené sandálky prostě vyrobil. Pohodlné barefootky sandálky z jeho rukou, jeho první boty.

M&M_websize_216

Krojované prvky:

Naše celá svatba byla pojata v krojovaném stylu. Nerada bych se ale ubírala k jednomu stylu, když já pocházím z Chodska a muž z východu Slovenska a svatba se konala na Moravě.

Nešlo ale nepřipomenout si naše kořeny – krojovanou chodskou stuhou, vlastnoručně vyšívaným ubrusem,…

M&M_websize_087

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Svatební plachta:

Jak historické prameny praví: žena se na svatbu zahalila do plachty, pruhu látky ozdobně vyšívaného, do kterého později zahalila své dítko, kolébala ho v oné plachetce a nakonec se nechala do plachty zabalit do pohřební lože. I já jsem si takovou plachtu pořídila. Šátek světle modré barvy, který mě hřál v chladu našeho svatebního dne a ve kterém budu snad jednou nosit své děti a třeba to je šátek kvalitní a vydrží i mnohem déle.

M&M_websize_228

Květiny:

Zahrádka kolem našeho domku kvete od jara do podzimu krásnými květy, které nemohly chybět ani na naší svatbě. Mnoho květin bylo nasušeno a rozhazováno pod moje nohy ve svatební kapli vnitřního ticha.

Den před svatbou jsem otrhala naši zahradu s oblíbenými květy, po cestě dotrhala obilné klasy, které jsem měla i na stuze vyšité a které symbolizují plodnost, hojnost, zralost.

Nádherná květinová (a nejen květinová) výzdoba vznikla díky našim přátelům. Nikdy jsem nepocítila takovou radost a lásku plynoucí z pomoci přátel, jejich nepostradatelnost v mém životě.

_MG_9845

_MG_9797

M&M_websize_007

Kaple vnitřního ticha:

Přírodní chrám, který moji přátelé a úžasní zahradní architekti Naokraji, „vystavěli“ z lip na kopci nad obcí Nová Lhota, byl naší svatbou pokřtěn a my jsme mohli na onom místě srůst s naším oblíbeným místem, ale hlavně spolu, provázat kořeny s rodinou.

M&M_websize_145

M&M_websize_156

Prstýnky:

Každý na prstu nosíme otisk toho druhého. Dostali jsme osobní kód toho druhého, podpis.

m5

M&M_websize_167

Výzdoba na hostině:

Z původní myšlenky díky nepřízni počasí sešlo, a tak svatební hostina neprobíhala venku, ale v romantickém hotýlku Háj. Ale nic nebylo vůbec v háji. Krásné prostředí dotvořily doplňky, které jsem měsíce před svatbou vytvářela po večerech s nadšením mě vlastním. To pro mě bylo asi největší radostí – moci si vytvořit vlastnoručně svatbu.

M&M_websize_265

M&M_websize_283  _MG_9858

_MG_9856

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Oděv pro muže:

Jako jsem já dostala od muže botky, muž má od ženy dostat svatební košili. A tak jsem mu z krásné francouzské bavlny ušila a vyšila košili. A samozřejmě jsem ušila i kalhoty a opasek a když už jsem byla v tom šití, tak jsem ušila i našim svědkům košile a tatínkovi kravatu,…

M&M_websize_028

M&M_websize_023

M&M_websize_118

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

M&M_websize_058

Při odchodu ze svatby si každý mohl vzít upomínkový perníček ze svatebního stromu.

M&M_websize_001

Další z tradic.

Číst více...

Malý projekt Portraits of joy

Final-8075

Švadlenkovská/moje práce pohledem mladých holek, co sbírají šťastné chvilky v našich životech.

Ach ano, mám svojí práci ráda.

Pro video bez youtube tu odkaz: MÍŠA Portraits of Joy

 

 

 

Číst více...

Chci všechno a hned teď, tady!

všechno hned a teď

Chci všechno a hned teď, tady!

IMG_1083

Je čas podzimní, shodila jsem své rohy beranské, které se stále za něčím ženou, touží po výsledcích, smyslech, po všem co můžou mít okamžitě…a nyní mám chvilku klidu na to se nadechnout a když mi netlačí nic nutně do akce rohaté tak si mohu konečně všimnout jak je to s tím, že chci mít všechno hned a teď.

Díky mému medvědovskému syndromu jsem během posledních pár let života nakoupila spousty knih, rozečetla několik z nich, započala spousty nových projektů, za všechny peníze navíc v peněžence nakoupila látky do zásoby, rozešila či rozkreslila desítky zajímavých modelů, ale vlastně nic nedotáhla do konce.

AHA moment je na světě :-).

Díky mému pocitu že musím mít všechno a hned jsem vždy před delším úkolem ustupovala, složitosti obcházela, když to nešlo hned tak jsem se toho raději vzdala…

Před rokem jsem se často s přítelem hádala, že nechci být už v tom Brně na bytě, že nemohu dýchat bez přírody, nic nebylo vyslyšeno, pochopeno, musela jsem utéct a nyní? Stěhuji se do přírody!

Pochopila jsem, že všechno má svůj čas. Na některé věci má smysl čekat, vytrvat, nevzdávat se, jen dát svému okolí svobodu.

Jsem beran, poupě jara – tedy vizionář, zaklíčené semínko, které i přesto, že je teprve pár centimetrů nad zemí ví, že poroste, že je zakořeněno a jeho kořeny jsou silné, cítí to! Ale okolí ne vždy je s ním spojeno, ne vždy vidí, že i v betonu má smysl najít skulinku k životu. Ostatní vidí jen malé semínko a jsou plni obav, pochyb, strachu, potřebují se chodit každý den na toto semínko dívat, potřebují jejímu záměru uvěřit. A pokud je myšlenka, vize opravdu dobrá – semínko vyroste a oni uvěří, pokud byla vize mylná – semínko zahyne.

Dobrá, správná myšlenka nezahyne, bude platit i za měsíc, rok, několik let. Bude platit o to víc, když jí prověří čas a ona bude stále platná, neměnná, silná…

Většina věcí co v životě děláme, potřebují čas. Není snadné myšlenku z mého srdce dostat přes hlavu do srdce toho druhého a nic se neděje, pokud to není hned, jen člověk nesmí utíkat tak jako já s větou: když to není hned – pak jdu radši dál!

Otvírám knihu, kterou jsem dostala před půl rokem a konečně si jí čtu. Chtěla jsem tenkrát hned svojí životní změnu a přitom – kdybych jí začala číst – jak dalekou cestu už jsem mohla mít za sebou?

Jediné, co musíme udělat hned je vykročit na cestu, odkrýt svojí pravdu… všechno ostatní přijde!

podpis kolofantský

Číst více...

„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain