Posted on 3. 10. 2017 at. 3. 10. 2017 by admin

Vyslovila jsem přání překročit práh našeho rekonstruovaného domku až jako mladá paní, v náručí svého manžela.

A moje přání bylo vyslyšeno a sny zhmotněny.

Mohla jsem protentokráte šít své vlastní svatební šaty.

Proč by si nevěsta neměla šít svatební šaty? Historicky vzato si je každá nevěsta šila sama s pomocí rodiny a kamarádů. Každopádně skutečný důvod mi byl jasný od začátku. Protože si pro sebe nebude umět vybrat to nejkrásnější a stále bude střídat střihy a látky. S tímto úkolem jsem se já tedy svěřila do ruk kamarádky, designérky a především architektky Marie Kněžíčkové a pod jejími instrukcemi jsem si ze starých šatů ušila vílovské šaty dle mých snů.

Obuv:

Jsou kraje, kde se říká, že obuv pro nevěstu by měl přinést budoucí manžel. A on mi ty kožené sandálky prostě vyrobil. Pohodlné barefootky sandálky z jeho rukou, jeho první boty.

Krojované prvky:

Naše celá svatba byla pojata v krojovaném stylu. Nerada bych se ale ubírala k jednomu stylu, když já pocházím z Chodska a muž z východu Slovenska a svatba se konala na Moravě.

Nešlo ale nepřipomenout si naše kořeny – krojovanou chodskou stuhou, vlastnoručně vyšívaným ubrusem,…

Svatební plachta:

Jak historické prameny praví: žena se na svatbu zahalila do plachty, pruhu látky ozdobně vyšívaného, do kterého později zahalila své dítko, kolébala ho v oné plachetce a nakonec se nechala do plachty zabalit do pohřební lože. I já jsem si takovou plachtu pořídila. Šátek světle modré barvy, který mě hřál v chladu našeho svatebního dne a ve kterém budu snad jednou nosit své děti a třeba to je šátek kvalitní a vydrží i mnohem déle.

Květiny:

Zahrádka kolem našeho domku kvete od jara do podzimu krásnými květy, které nemohly chybět ani na naší svatbě. Mnoho květin bylo nasušeno a rozhazováno pod moje nohy ve svatební kapli vnitřního ticha.

Den před svatbou jsem otrhala naši zahradu s oblíbenými květy, po cestě dotrhala obilné klasy, které jsem měla i na stuze vyšité a které symbolizují plodnost, hojnost, zralost.

Nádherná květinová (a nejen květinová) výzdoba vznikla díky našim přátelům. Nikdy jsem nepocítila takovou radost a lásku plynoucí z pomoci přátel, jejich nepostradatelnost v mém životě.

Kaple vnitřního ticha:

Přírodní chrám, který moji přátelé a úžasní zahradní architekti Naokraji, „vystavěli“ z lip na kopci nad obcí Nová Lhota, byl naší svatbou pokřtěn a my jsme mohli na onom místě srůst s naším oblíbeným místem, ale hlavně spolu, provázat kořeny s rodinou.

Prstýnky:

Každý na prstu nosíme otisk toho druhého. Dostali jsme osobní kód toho druhého, podpis.

Výzdoba na hostině:

Z původní myšlenky díky nepřízni počasí sešlo, a tak svatební hostina neprobíhala venku, ale v romantickém hotýlku Háj. Ale nic nebylo vůbec v háji. Krásné prostředí dotvořily doplňky, které jsem měsíce před svatbou vytvářela po večerech s nadšením mě vlastním. To pro mě bylo asi největší radostí – moci si vytvořit vlastnoručně svatbu.

 

Oděv pro muže:

Jako jsem já dostala od muže botky, muž má od ženy dostat svatební košili. A tak jsem mu z krásné francouzské bavlny ušila a vyšila košili. A samozřejmě jsem ušila i kalhoty a opasek a když už jsem byla v tom šití, tak jsem ušila i našim svědkům košile a tatínkovi kravatu,…

Při odchodu ze svatby si každý mohl vzít upomínkový perníček ze svatebního stromu.

Další z tradic.